Když se po několikáté vracíte na stejné místo, mohlo by se zdát, že Vám zevšední, nebo že už to bude nuda. Lanzarote tentokrát bylo jiné. Zatím nejzelenější ze všech mých výprav:)

Minule sem přiletěl na státní svátek, všechno zavřené, takže sehnat potřebné věci na spaní bylo unreal. Než jsem odletěl tentokrát, dělal jsem si z toho srandu. O to víc mě po příletu překvapilo, že jsem trefil druhý státní svátek 😅 takže znovu stejný problém hned na začátku a žádné pohodlné spaní se nekonalo.

První dny dost silně foukalo, což se podepsalo i na kvalitě vln. Ale i přes nepříznivé podmínky sem ve vlnách byl každý den, někdy dvakrát. V krátkém neoprenu to v lednu byla celkem výzva a vlastně se tomu už dalo říkat otužování:)

Znovu sem si užíval ten klid, pomalé tempo. Během pár hodin utichl ten hlasitý a rychlý svět, ze kterého sem přišel. Přijel sem si ho trochu načerpat i do zásoby, abych si ho odvezl zpátky do čech, kde mě tak často vtáhne vír sociálních sítí a obecně svět levného dopaminu. A to se povedlo ✨

Lanzarote mi dalo letos pár solidních lekcí. Na pár dnů mě v úplné nepřipravenosti dostala nějaká viróza a v těch mých improvizovaných podmínkách na pláži to byl fakt boj. Když sem přečkal tohle, chtěl sem si užít zbývající dny, ale do vln sem se vydal dost oslabený a podcenil jsem sílu proudů, které mi rychle ukázaly, že to byla chyba.

Přes pár neúspěšných pokusů se s proudy poprat a v panice je zkusit porazit jsem se naštěstí vrátil zpět k logice a proudy prostě obeplaval jinam. Někdy i když teoreticky víte, jak jednat správně, je ve strachu těžké se tím řídit 🤞

Aby to nevyznělo negativně. Přesně pro takové lekce, dobrodružství a vyléčení dopaminových center jsem si sem jel ✨ vše dopadlo dobře a já si teď už v pohodlí domova musím jako po každé mé cestě pořádně odpočinout 😅