S Vojtou jsme se poprvé setkali 1. září na počátku 5. třídy ZŠ, kam jsem přestoupila z naší vesnické malotřídky. Ve škole jsme se spolu moc nebavili, neboť jsem sedávala většinou v prvních lavicích a jak to tak bývá, Vojta v těch posledních. Pouze na lyžáku mě Vjta požádal o tanec. 🙂 Do řeči jsme se dali až při studiích na střední škole, neboť jsem potřebovala získat hlas do soutěže o elektrickou kytaru. Od té doby se z nás stali dobří přátelé. Vojta byl výjimečný v tom, že se se mnou bavil o úplně obyčejných věcech. Naše kamarádství po pár letech vyústilo ve společně strávený Silvestr s kamarády, kde se z nás stal díky novoroční puse opravdický pár, který tvoříme už téměř 8 a půl roku. Během toho jsme se od sebe navzájem naučili mnohé. Já se naučila rozpoznat kdejakou závadu na autě a Vojtova kreativita stoupla na vyšší level. 🙂 Zakončila bych to jen krátkým příběhem navazujícím na sbírání hlasů do soutěže o eletrickou kytaru. Po zásnubách jsme se přihlásili na svatebním veletrhu do soutěže o svatební cestu, kterou se nám díky společné snaze o nasbírání co nejvíce hlasů, podařilo vyhrát. |