Naši svatbu jsme naplánovali na Statku Vitice a byl to ten nejkrásnější den v našich životech.

Svatbu jsme plánovali zhruba rok a půl. Tradici do roka a do dne jsme tedy nedodrželi. Ale za to jsme měli více času a prostor pro rozložení veškerého plánování a příprav do delšího úseku. Také jsme si mohli zarezervovat všechny naše vysněné dodavatele, protože s takovým předstihem měli všichni volno. Během jednoho týdne jsme tedy vybrali místo, fotografa, video i hudbu.

Po zvládnutí všech příprav jsme se konečně dočkali a v pátek ráno jsme vyjeli na statek. V tu chvíli nám počasí moc nepřálo a s vysněným obřadem v jabloňovém sadu to vypadalo bledě. Propršel nám celý pátek a ještě v sobotu ráno déšť neustával. Pár hodin před obřadem jsem tedy řešil s holkama z koordinace a výzdoby dilema. Obřad venku s rizikem bouřky, nebo zvolit suchou variantu uvnitř stodoly? Při našem rozhovoru vydatně pršelo, ale přesto jsem se rozhodl, že obřad bude venku. Byl to velký risk ale taky to nejlepší rozhodnutí.

Před obřadem se rozehnaly mraky, vysvitlo slunce a největší bouřkový mrak se nám vyhl asi jen o 150 metrů. V momentě, kdy má žena přicházela k oltáři a já ji natěšeně vyhlížel, svítilo slunce a v pozadí hřměly hromy a blesky zároveň. Ten moment byl opravdu jedinečný.

Přípravami na manželství nás provedla božská bytost, paní farářka Martina Viktorie Kopecká. Připravila pro nás nádherný, velmi osobní obřad, který nás všechny emočně zasáhl. Obřad pro nás byl tou nejdůležitější částí dne a proto jsme do teď vděčni, že se opravdu vydařil. Atmosféra stáhla všechny lidi do svatebního dění a radost, láska a slzy štěstí se nás držely už po celý den. Celý den utíkal rychle jako voda a vygradoval ve skvělou večerní párty. Máme opravdu na co vzpomínat a já jsem rád, že jsem si pro svou profesi svatebního videomakera doplnil tuto nenahraditelnou zkušenost a svatbu jsem prožil i v roli ženicha. S empatií jsem nikdy neměl problém, ale tohle se prostě musí prožit.